Plastové optické vlákno dosahuje vyšší přenosové rychlosti

Výzkum plastových optických vláken začal v 60. letech. V roce 1968 společnost DuPont z USA použila jako materiál jádra pro přípravu plastových optických vláken polymethylmethakrylát, ale optická ztráta byla relativně velká. V roce 1974 společnost Japan' Mitsubishi Rayon Company vyvinula plastové optické vlákno s materiálem jádra PMMA a polystyrenem a opláštěním fluoroplastem s nízkým indexem lomu. Jeho optická ztráta byla 3 500 dB / km, což bylo obtížné použít pro komunikaci.

V 80. letech provedly některé velké společnosti a univerzity v Japonsku řadu výzkumů v oblasti přípravy nízkoztrátových plastových optických vláken. V roce 1980 společnost Mitsubishi Corporation polymerizovala PMMA s vysoce čistým MMA monomerem, aby snížila ztrátu plastového optického vlákna na 100-200 dB / km. V roce 1983 NTT začal nahrazovat atomy H v PMMA deuteriem, takže nejnižší ztráta světla může dosáhnout 20 dB / km a může přenášet světelné vlny z blízké infračervené oblasti na viditelné světlo.

V posledních letech dosáhly společnosti v Evropě, Japonsku a dalších zemích významného pokroku ve vývoji plastových optických vláken. Míra optické ztráty plastového optického vlákna, kterou vyvinuli, klesla na 25-9 decibelů / km. Jeho pracovní vlnová délka byla rozšířena na 870 mikronů (téměř infračervené světlo), což se blíží praktické úrovni křemičitého skleněného vlákna. Optické vlákno řady PFX z plastu vyvinuté Spojenými státy má vynikající odolnost proti záření. Okouzlující je navíc plastové optické vlákno Opti-Giga vyvinuté společností Boston Optical Fiber Company v Massachusetts. Je nejen lehčí, pružnější a levnější než sklo, ale také může přenášet data rychlostí 3 megabitů za sekundu do 100 metrů. . Tento druh vlákna může také využívat lom světla nebo skokový režim světla ve vlákně k dosažení vyšší přenosové rychlosti. USA, Evropa a Japonsko nyní používají plastová optická vlákna pro přenos na krátkou vzdálenost, jako jsou automobily, lékařská zařízení a kopírky.